Fáze domácího násilí

Domácí násilí nebývá jednorázovým aktem. Spíše se jedná o cyklicky se opakující etapy. První projevy domácího násilí bývají nenápadné a i z praxe s práce s oběťmi domácího násilí můžeme říci, že většina obětí nedokáže přesně určit, co bylo tím prvním spouštěcím mechanismem a kdy vlastně násilí ve vztahu začalo.

Příklad: Stává se, že počáteční partnerova pozornost (např. vyzvedává ženu z práce, přemlouvá jí, ať raději zůstane večer s ním než aby chodila za kamarádkami apod.), přeroste v nadměrnou kontrolu. Z počátku pozorný partner nepustí ženu bez dohledu nikam, často ji i donutí k odchodu z práce, aby se mohla lépe věnovat jemu a domácnosti. Časem žena zjistí, že již nemá žádné funkční sociální vazby, nevídá se ani s rodinou a je úplně izolovaná.

Jak jsme již psali v minulé kapitole, průběh každého vztahu i projevů násilného jednání v něm se liší, ale i přesto se dají vysledovat společné rysy. Násilí se objevuje ve fázích, které se opakují. Tyto období bývají díky cyklické podobě označovány za „kruh domácího násilí“ nebo také „spirála násilí“ – v tomto názvu je zohledněna i vzrůstající agresivita a brutalita útoků .

Kruh domácího násilí

Domácí násilí prochází třemi fázemi. Fáze vytváření napětí bezprostředně předchází období týrání. Agresor bývá rozčílený, žárlivý, podrážděný, zuřivý a explozivní a oběť kritizuje. Oběť se v této fázi snaží být úslužná, uctivá, pečující, obviňuje sebe sama a snaží se tím, že vyhoví násilníkovi, vyhnout konfliktu.

V období týrání agresor ztrácí kontrolu nad svým jednáním a dochází k propukání fyzického a psychického násilí. Oběť se v této fázi cítí bezmocná, bojí se a vůči agresorovi cítí zlobu.

Poslední fáze je někdy nazývaná obdobím usmiřování, fází lásky nebo také poetickým označením líbánky. Agresor po období týrání cítí vinu, oběti se snaží omluvit a slibuje jí, že už se násilí nebude nikdy opakovat. Ujišťuje ji o svých citech apod. Oběť mu věří, má naději, že se vztah urovná a agresorovi odpouští.

Tyto fáze se pak opakují. Jediné, co se mění, je intenzita týrání, které se zvětšuje, a poměr délky trvání jednotlivých fází. Většinou se zkracuje fáze „líbánek“ a prodlužuje fáze týrání a vytváření napětí.