Úvod

Násilí na ženách je celosvětově rozšířený problém, který se nedotýká pouze "států třetího světa", ale také států velmi vyspělých. V řadě kultur se silným patriarchálním uspořádáním funguje mocenská nadvláda muže a násilí na ženách je zde veřejně tolerováno a mnohdy často klasifikováno i jako norma. I ve státech, kde dříve bylo toto uspořádání zakotveno a nynější vývoj směřuje k rovnoprávnosti žen a mužů, a to nejen po stránce formální, má tento stereotyp stále ještě historické kořeny.

Domácí násilí se velmi specifickým druhem násilí, které probíhá takzvaně za zavřenými dveřmi. V České republice byl tento problém léta tabuizován. Domácí násilí bylo dlouho považováno za jev týkající se naší republiky pouze okrajově. Teprve po roce 1990 se se znovuobrozením některých sociálních věd dostalo i toto téma do oblasti zájmu a postupně začaly vznikat organizace pomáhající obětem domácího násilí.

Dlouholetá tabuizace s sebou přinesla i řadu mýtů, které se mezi veřejností o násilí tradují. Tato tabuizace a mýty přetrvávají dodnes. V nedávné době proběhla řada mediálních kampaní, informačních akcí apod., které měly za cíl informovat veřejnost o problematice domácího násilí a také uvádět tyto zkreslené informace na pravou míru.

Rovněž stát převzal iniciativu a potlačování násilí na ženách v roce 2001 prohlásil za jednu ze svých priorit. Ve spolupráci s různými neziskovými organizacemi došlo k prvním změnám české legislativy, které jsou prvním krokem k efektivní ochraně oběti před agresorem.

Domácí násilí je jednou z nejrozšířenějších forem agrese. V převážné většině případů násilí v rodině páchají muži na ženách nebo rodiče na dětech. Nejnovější výzkumy ukazují, že fenomén domácího násilí na ženách je velmi rozšířen, v roce 2004 byly publikovány první výsledky výzkumného šetření, které u nás prováděl Český statistický úřad. Z výzkumu vyplynulo, že se s domácím násilím setkalo přibližně 38 % žen.